Bohumil Hrabal

* 28. března 1914 Brno

+ 3. únor 1997 Praha

Český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století.

Život

V roce 1956 se Hrabal oženil s Eliškou Plevovou (říkal jí Pipsi) na zámečku v Praze – Libni.
Období tvorby 1952 - 1994
Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963.
V roce 1965 se stal členem Svazu českých spisovatelů a redakční rady Literárních novin.
Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik.
Roku 1975 uveřejnil v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat.
Bohumil Hrabal zemřel, za dosud ne zcela vyjasněných okolností, 3. února roku 1997, kdy vypadl z okna pražské nemocnice na Bulovce, údajně při krmení holubů.

Inspirace

V jeho díle je jasný prvek autobiografičnosti, protože hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je také velmi populární i v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28 jazyků.

Ocenění

Za své dílo byl několikrát oceněn, za román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti, maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Obsluhoval jsem anglického krále Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Officier de l' ordre des arts et des lettres (Rytíř umění a písemnictví), za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky ad.
9. května 1996 jej jmenovali doktorem honoris causa na univerzitě v Padově. Téhož roku získal z rukou Václava Havla medaili „Za zásluhy“.

Nejznámější díla

Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; Pábiteli nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí; v jejich vyprávění
která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel

Ostře sledované vlaky, 1964 – novela s tématem okupace, zfilmováno (film oceněn Oscarem)

Něžný barbar, 1973, zfilmováno

Slavnosti sněženkek, 1978 – povídky

Osluhoval jsem anglického krále, (1971), 1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989, zfilmováno

Zfilmovaná díla

Příliš hlučná samota

Slavnosti sněženek

Postřižiny

Skřivánci na niti

Obsluhoval jsem anglického krále

Něžný barbar

Ostře sledované vlaky

Převzato z wikipedie.

Zpracoval Jonáš Růna.