Edvard Beneš

Edvard Beneš (28. května 1884 Kožlany – 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl druhý československý prezident v letech 1935–1948 (resp. v letech 1935–1938, v období druhé republiky a okupace v letech 1938–1945 byl v exilu, v letech 1940–1945 jako prezident v exilu, dále prezidentem v letech 1945–1948). Byl jedním z vůdců prvního československého odboje a představitel českolovenského odboje během druhé světové války .

Druhá Světová válka
V průběhu války Beneš dospěl k závěru, že válka je příhodnou historickou chvílí k vyřešení problémů státu vyhnáním Němců. Dávno před Postupimskou konferencí zastával Beneš názor, že konec války "musí znamenat u nás velikou lidovou odplatu a pro Němce a fašistické násilníky konec opravdu krvavý a nelítostný" (únor 1944). Tento názor se mu podařilo na domácí politické scéně prosadit a po válce podepsal tzv. Benešovy dekrety, které vysídlení němců z pohraničí legalizovaly.

Beneš si také uvědomoval jak dopadne poválečné rozdělení Evropy a proto 1943 odjel do Moskvy kde jednal a nakonec uzavřel spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem. Beneš se tímto odklonil od západních mocností, které český stát při Mnichově zradily. V Moskvě jednal také Beneš se zahraničním vedením KSČ pod vedením Klementa Gottwalda.

V dubnu 1945 jmenoval Beneš ve slovenských Košicích tzv. vládu Národní fronty. Do Prahy se Beneš vrátil 16.5.1945.

V následujících prezidentských volbách 19.6.1946 byl opět zvolen do úřadu prezidenta. V únoru 1948 Beneš přijal demisi ministrů demokratických stran a sestavením nové vlády pověříl komunisty v čele s Klementem Gottwaldem. Tím nevědomky pustil komunisty k moci a jejich vláda se stala postupně diktaturou. V květnu se ještě pokusil Beneš komunistům vzepřít a odmítl podepsat novou československou ústavu (Ústava 9. května). Beneš již ale byl na pokraji sil a o měsíc později, 7. června roku 1948 abdikoval. Na post prezidenta Československé republiky byl zvolen Klement Gottwald.

Edvard Beneš zemřel brzy poté 3. září roku 1948 v Sezimově Ústí.

Převzato z wikipedia.cz